Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. Studium po základní škole

15. 1. 2010

Před nástupem na střední odborné učiliště - obor Opravář zemědlských strojů - jsem se byla ve škole informovat, jaký pohled mají zde na dyslektiky a zda respektují individuální plán.

Bylo mi bohužel řečeno, že individuální plán tato škola nevystaví, že je to finančně nevýhodné, ale že budou maximálně vycházet vstříc a respektovat všechny dysfunkce, které syn měl.

Při příchodu na školu jsem o našem problému pohovořila s třídním učitelem a opět nakopírovanou zprávu z  psychologické poradny rozdala učitelům ztěžejních předmětů a seznámila všechny s problémem.

Na škole už neměli širokou řadu předmětů, jako na základní škole, ale převážně předměty orientované v oboru, ve kterých syn nějak automaticky prospíval velmi dobře.

Ze ztěžejních předmětů, jako je matematika, český jazyk, němčina se to zvládalo dobře, ale sem tam přicházely kolize, kdy nechápal zrovna probíraným tématům a musela jsem opět problém konzultovat s jednotlivými vyučujícími.

v odborných předmětech začal syn brzy excelovat až do takové míry, že radil teoretikům vyučujícím, jak že ty motory a diferenciály vlastně fungují v praxi atd. atd.... Někdy to bylo i úsměvné.

Taky odbornou praxi zvládal velmi dobře, protože na práci je od malička velmi šikovný. Je to i díky již zmíněné podpoře dítěte v jeho zájmech od útlého věku.

Na škole si udělal řidičský průkaz na auto i zemědělské stroje a  svářečský průkaz.

Zkoušky složil z VYZNAMENÁNÍM, jako jediný ze dvou nejlepších ze třídy.

V tomto okamžiku jsem byla velmi šťastná, že se dlouholetá dřina, láska, energie a práce opravdu vyplatila.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA